5/5 Theodor �. 4 years ago on Google
(Translated
by
Google)
The
place
of
today's
palace
was
once
a
pagan
sacrifice.
There
was
an
important
road
running
along
the
plot,
connecting
Prague
Castle
and
Vyšehrad,
and
the
coronation
processions.
In
the
records
from
1378
there
is
mentioned
for
the
first
time
a
house
owned
by
Jan
Duke
Opavský
[1].
Since
Jan
Opavský
joined
the
Catholic
side,
his
property
was
probably
confiscated
as
early
as
1420.
In
1432,
Petr,
the
reeve
of
"Opava's
house"
was
mentioned
as
the
owner
of
the
house.
He
was
a
supporter
of
the
orphan
troops,
so
his
house
became
one
of
the
targets
of
the
attack
of
lord
unity
on
6
May
1434.
In
1435
was
originally
commissioned
by
the
princes
of
Opava
to
administer
the
house
New
Town
scribe
Prokop
[1].
Finally,
Wenceslas
IV.
Ratibořský
handed
over
the
house
to
the
scribe
Prokop
in
1441,
saying
that
he
could
hold
it
until
all
the
costs
he
had
paid
to
repair
the
house
were
reimbursed.
In
1448
Prokop
acquired
the
neighboring
buildings
(today
no.
500
and
501)
including
the
surrounding
land.
Before
his
death
in
1482,
he
established
the
succession
order.
Whether
it
was
observed
cannot
be
ascertained
because
the
earth's
plates
from
that
time
were
destroyed.
In
about
1501,
the
house
became
the
property
of
Jaroslav
Kapoun
of
Svojkov,
but
was
beheaded
in
1537
for
capital
crime
[p
1]
[2]
The
house
was
confiscated,
but
in
1542
the
king
gave
it
to
Jaroslav's
relative,
Piram
Kapoun
of
Svojkov.
He
sold
it
in
1543
to
Dr.
Jan
Kop
of
Raumenthal,
the
doctor
of
Emperor
Ferdinand
I.
But
he
lost
his
house
because
of
his
debts.
In
the
fifties
it
was
acquired
by
one
of
its
creditors,
Benjamin
Ledčanský
of
Popice.
After
his
death,
the
house
was
stopped
by
his
brother
Matouš
Ledčanský
of
Popice
Krištof
Muchek
of
Bukov
and
in
Osek,
the
imperial
governor
of
the
Kladsko
county.
Probably
around
1587
the
house
was
acquired
by
an
English
alchemist
and
mystic,
and
possibly
by
an
English
Queen
Elizabeth
I
spy,
Edward
Kelley
(or
Edward
Talbot),
a
collaborator
of
John
Dee.
The
details
of
this
change
of
ownership
are
unknown
and
the
tenure
is
documented
in
writing
only
in
1595.
Before
his
fall,
he
transferred
the
house
to
his
sister-in-law,
Lidmila
Kelle,
so
he
was
not
confiscated.
In
1599,
Edward
Kelley's
widow
demanded
financial
compensation
from
the
Czech
Chamber.

Palace
on
Sadeler's
Prospect
from
1606
In
1597
the
house
was
owned
by
Markéta
Hozlaurová
from
Liběchov.
She
sold
it
to
Jáchym
Oldřich
of
Hradec,
the
Imperial
Council.
He
stopped
the
house
for
debt
to
Martin
Karban
of
Volšany.
The
Karban
family
seemed
to
have
rebuilt
the
house.
In
1617,
Lukáš
Karban
sold
it
to
the
burgess
Isaiah
Shuller.
In
the
contract,
the
house
is
referred
to
as
"Kopovský's
House,"
so-called.
The
beginning
of
the
uprising
of
the
Estates,
however,
made
it
impossible
to
write
into
the
land
plates.
After
the
rebellion,
Karban
emigrated
and
Shuller
tried
to
sell
the
house
before
the
restored
system
of
land.
But
the
purchase
was
hampered
by
the
intervention
of
the
magistrate
Michal
Ritteršice
of
Rittersfeld,
who
took
the
house
for
an
alleged
military
hospital
and
then
acquired
it.
In
the
inheritance
proceedings
in
1635,
the
Royal
Chamber
did
not
recognize
previous
purchases
because
they
were
not
registered
in
the
land
records,
and
declared
the
house
a
Karban
confiscate.
Anna,
the
widow
of
Michal
Ritteršic,
finally
acquired
a
third
of
the
house
in
1637,
and
two
thirds
were
sold
to
the
daughters
of
Vojtěch
Koutek
Nečanský
near
Minic.
Anna
Švarcbachová
then
bought
the
shares
of
the
co-owners.
Her
children
sold
the
house
in
1663
to
the
family
of
Knight
Albrecht
of
Netvorský
of
Birch.
In
1721
the
house
was
purchased
by
Ferdinand
Antonín
Mladota
from
Solopysk.
After
the
death
of
Ferdinand
Antonín
Mladota,
the
house
passed
into
possession
of
his
two
sons,
František
and
Václav.
Finally,
in
1768
the
Archbishopric
of
Prague
bought
the
western
part
of
the
building
and
in
1786.
The
last
of
the
Mladot
family
František
fell
into
debt
and
in
1800
the
house
was
acquired
by
creditors.
In
1810
the
house
was
bought
by
a
businessman
Jakub
Cop.
According
to
a
gneiss
gut
from
1816,
most
of
the
house
was
rented
to
the
military
charioteer
headquarters.
John
of
Nepomuk
on
Skalka.
Cop
died
in
1830
and
the
heirs
sold
in
1838
to
the
Private
Institute
for
the
Deaf-Mute.
In
1856
it
was
proposed
to
demolish
the
ground-floor
buildings
on
the
east
and
south
sides
and
to
build
new
two-story
buildings
in
their
place.
The
construction
was
realized
by
the
builder
Josef
Maličký
in
the
following
year.
In
1902
she
bought
the
Všeo
building
(Original)
Na místě
dnešního
paláce
bylo
kdysi
pohanské
obětiště.
Podél
pozemku
probíhala
významná
cesta,
která
spojovala
Pražský
hrad
a Vyšehrad
a kudy
se
ubíraly
i korunovační
průvody.
V záznamech
z roku 1378
je
zde
poprvé
zmiňován
dům
v držení Jana
vévody
Opavského[1].
Protože
se
Jan
Opavský
přidal
na katolickou
stranu,
byl
mu
majetek
patrně
zabaven
hned
v roce
1420.
V roce
1432
se
uvádí
jako
držitel
domu
Petr,
rychtář
„z domu
Opavského“.
Ten
byl
stoupencem
sirotčího
vojska,
takže
se
jeho
dům
stal
jedním
z cílů
útoku panské
jednoty dne
6. května 1434.
V roce 1435 byl
původně
pověřen
opavskými
knížaty
správou
domu
novoměstský
písař
Prokop[1].
Nakonec Václav
IV.
Ratibořský listem
z roku
1441
dům
písaři
Prokopovi
předal
s tím,
že
jej
může
držet
do doby,
než
mu
budou
nahrazeny
veškeré
náklady,
které
na opravy
domu
vynaložil.
V roce
1448
získal
Prokop
ještě
sousední
budovy
(dnes
č. p. 500
a 501)
včetně
okolních
pozemků.
Před svou
smrtí
v roce
1482
stanovil
dědické
pořadí.
Zda
bylo
dodrženo
nelze
zjistit,
protože
zemské
desky
z té
doby
byly
zničeny.
Asi
v roce 1501 se
dům
stává
majetkem Jaroslava
Kapouna
ze Svojkova,
který
byl
ale
sťat
v roce
1537
pro hrdelní
zločin[p
1][2]
Dům
byl
zabaven,
ale
král
jej
v roce
1542
daroval
Jaroslavovu
příbuznému
Piramu
Kapounovi
ze Svojkova.
Ten
jej
hned
v roce 1543 prodal
doktoru Janu
Kopovi
z Raumenthalu,
lékaři
císaře Ferdinanda
I. Ten
ale
pro své
dluhy
o dům
přišel.
V padesátých
letech
jej
získal
jeden
z jeho
věřitelů,
Benjamin
Ledčanský
z Popic.
Po jeho
smrti
dům
zastavil
jeho
bratr
Matouš
Ledčanský
z Popic
Krištofovi
Muchkovi
z Bukova
a na Oseku,
císařskému
hejtmanovi
Kladského
hrabství.
Patrně
kolem
roku 1587 dům
získal
anglický alchymista a mystik,
a také
možná špión anglické
královny Alžběty
I., Edward
Kelley (či
Edward
Talbot),
spolupracovník Johna
Dee.
Detaily
této
změny
vlastnictví
nejsou
známy
a písemně
je
držba
doložena
až
zápisem
v roce
1595.
Před
svým
pádem
dům
převedl
na svou
švagrovou,
Lidmilu
Kelleovou,
takže
nebyl
zkonfiskován.
Ještě
v roce
1599
se
vdova
po Edwardu
Kelleym
dožaduje
finanční
kompenzace
od české
komory.

Palác
na Sadelerově
prospektu
z roku
1606
V roce
1597
vlastnila
dům
Markéta
Hozlaurová
z Liběchova.
Ta
jej
prodala
Jáchymovi
Oldřichovi
z Hradce,
císařskému
radovi.
Ten
pro dluhy
zastavil
dům
Martinovi
Karbanovi
z Volšan.
Rodina
Karbanů
dům
podle
všeho
přestavěla.
V roce
1617
jej
Lukáš
Karban
prodával
měšťanu
Izaiášovi
Šullerovi.
Ve smlouvě
je
dům
označen
jako
„dům
tak
řečený
Kopovský“.
Začátek stavovského
povstání ale
zápis
do zemských
desk znemožnil.
Po povstání
Karban
emigroval
a Šuller
se
pokoušel
prodat
dům
ještě
před Obnoveným
zřízením
zemským.
Koupě
byla
ale
překažena
zásahem
rychtáře
Michala
Ritteršice
z Rittersfeldu,
který
dům
zabral
pro údajný
vojenský
špitál
a poté
získal
do vlastnictví.
Při
dědickém
řízení
v roce
1635
královská
komora
neuznala
předešlé
koupě,
protože
nebyly
zapsány
v zemských
deskách,
a dům
prohlásila
za Karbanovský
konfiskát.
Anna,
vdova
po Michalu
Ritteršicovi,
získala
nakonec
v roce
1637
třetinu
domu,
dvě
třetiny
byly
prodány
dcerám
Vojtěcha
Koutka
Nečanského
u Minic.
Anna
Švarcbachová
pak
podíly
spolumajitelek
odkoupila.
Její
děti
prodaly
dům
v roce 1663 rodině
rytíře Albrechta
Netvorského
z Břízy.
V roce 1721 dům
koupil Ferdinand
Antonín
Mladota
ze
Solopysk.
Po smrti
Ferdinanda
Antonína
Mladoty
přešel
dům
v držení
jeho
dvou
synů
Františka
a Václava.
Nakonec
v roce 1768 koupilo pražské
arcibiskupství západní
část
budovy
a v roce 1786.
Poslední
z Mladotů
František
upadl
do dluhů
a v roce
1800
dům
získali
věřitelé.
V roce
1810
dům
koupil
obchodník
Jakub
Cop.
Podle
berní
ruly
z roku
1816
mělo
většinu
domu
pronajato
vojenské
vozatajské
velitelství,
část
využívlal
farář
sousedního kostela
sv. Jana
Nepomuckého
na Skalce.
Cop
zemřel
v roce
1830
a dědicové
prodali
v roce
1838
Soukromému
ústavu
pro
hluchoněmé.
V roce
1856
bylo
navrženo
zbořit
přízemní
objekty
na východní
a jižní
straně
a na jejich
místě
zbudovat
nové
dvoupatrové.
Stavba
byla
realizována
stavitelem
Josefem
Maličkým
v roce
následujícím.
V roce
1902
zakoupila
objekt
Všeo
3 people found this review helpful 👍