5/5 Michal M. 1 year ago on Google
Byšičky jsou
zaniklá
vesnice
v
okrese Jičín.
Nachází
se
v
jižní
části
katastrálního
území Brtev města Lázně
Bělohrad,
asi
čtyři
kilometry
jihovýchodně
od Lázní
Bělohrad a
jeden
kilometr
východně
od
bělohradského
lázeňského
parku
Bažantnice
směrem
na Miletín.
Lokalitou
prochází
turistická
značená cesta
Karla
Jaromíra
Erbena.
Vesnice
zanikla
za třicetileté
války.
Do
dnešní
doby
se
z
celé
obce
dochoval
pouze kostel
svatého
Petra
a
Pavla,
jenž
patří
k
nejstarším
církevním
památkám
Podzvičinského
kraje,
a
Petrova
studánka
na
jihozápadní
straně
u
paty
návrší.
První
zmínka
o
kostelu
pochází
z
roku
1267.
Původně
byl
filiální
k
Pecce,
od
roku
1718
patří
faře
bělohradské.
V
kostelíku
je
vzácná
románská
rotundovitá
apsida
a
gotické
kněžiště,
obojí
původní.
Apsida,
zřetelně
mluvící
o
vysokém
stáří
kostelíka,
přečkala
všechny
pozdější
obnovy
a
přístavby,
žel
její
nedochované
románské
okénko
bylo
později
jen
jednoduše
upraveno.
Chrámová
loď
byla
přistavěna
v
době
pozdější
a
místo
dřevěné
zvonice,
jež
stála
původně
v
jižní
části
hřbitova,
byla
v
roce
1850
přistavěna
nynější
čtyřboká
věž
při
západní
straně. [1] Kolem
kostela
se
nachází
hřbitov,
kde
jsou
pochováni
například
hudební
skladatel Karel
Moor (1873–1945),
spisovatelka Leontina
Mašínová (1882–1975),
spisovatel
a
cestovatel Radim
Kalfus či
herec
Jiří
Letenský
(1926–2004).
Pod
kostelem
se
nacházejí
zastavení křížové
cesty v
podobě
sloupků
s
Pašijovými
obrázky.
Od
kostela
je
výhled
západním
směrem
do
kraje.
Opačným
směrem
celý
obzor
rámují
lesy.
Na
Byšičkách
se
konají
každoročně
v
červnu
hojně
navštěvované
a
oblíbené
poutě.
Asi
300
metrů
východně
od
kostela
se
nachází
osamocený
dům
s
brtevským
číslem
popisným
69,
asi
450
metrů
západoseverozápadně
se
nachází
dvůr Nový
Dvůr čp. 40.
Byšičky
podle
některých
autorů
inspirovaly
básníka Karla
Jaromíra
Erbena k
napsání
balady Svatební
košile.
Mezi
další
lokality,
kterým
bývá
původ
příběhu
přisuzován,
patří
například
hřbitov
u
kostela
svaté
Maří
Magdalény
ve Velharticích na
Šumavě
nebo
hřbitov
u
kostela
svatého
Prokopa
poblíž Krupky.
Erben
ve
svém
pojednání
uvádí
dvě
verze
lidového
příběhu,
ale
s
konkrétní
oblastí
žádnou
z
nich
nespojuje.