5/5 Petr Žák (Jednou stopou �. 6 months ago on Google
Poštovní
štola
se
nachází
zhruba
6
km
jižně
od
Zlatých
Hor
v
okrese
Jeseník.
Společně
s
Modrou
štolou
byla
součástí
historického
revíru
Dolní
Neufang
a
první
zmínka
o
této
štole
pochází
z
roku
1513,
kdy
byla
označována
jako
Kupferzeche
nebo
také
štola
Sv.
Trojice.
Na
mapách
z
18.
století
jsou
obě
štoly
zakresleny
jako
součást
důlního
pole
„Kaiserliches
Bergwerk
Maria
Theresia“.
Největšího
rozvoje
důlní
činnosti
na
tomto
díle
bylo
dosaženo
ve
druhé
polovině
17.
století,
kdy
se
zde
těžily
kyzovité
měděné
rudy,
později
pak
pyrit.
Skála
byla
rozrušována
tzv.
sázením
ohně
a
následně
odsekávána
pomocí
mlátku
a
želízka.
Ve
druhé
polovině
19.
století
zde
majitel
vrbenské
chemické
továrny
Moritz
Richter
těžil
pyrit
a
důlní
vodu
za
účelem
výroby
vitriolu.
Na
sklonku
roku
1944
byla
Poštovní
štola
předmětem
zájmu
říšského
ministerstva
války.
Důvodem
bylo
přesunutí
válečné
výroby
do
těchto
podzemních
prostor.
K
realizaci
ovšem
nedošlo.
Štola
byla
znovu
otevřena
v
50.
letech
20.
století
za
účelem
ověření
rudních
poloh.
V
letech
1960–1965
byla
v
blízkosti
štoly
zahájena
výstavba
rozsáhlého
komplexu
závodu
Rudné
doly
za
účelem
těžby
a
zpracování
rud
barevných
kovů.
Hlavní
těžební
jáma
závodu
dosahovala
hloubky
290
metrů,
kde
bylo
6.
patro.
Tato
hloubka
byla
v
330
metrech
nadmořské
výšky.
Pod
Poštovní
štolou
byla
pak
hloubena
Pomocná
jáma,
dosahující
taktéž
úrovně
6.
patra.
Od
70.
let
byla
zavedena
technologie
na
zpracování
vytěžených
koncentrátů
hydrometalurgickou
cestou
a
započato
s
výzkumem
technologie
získávání
wolframu
a
kobaltu
z
odpadních
slinutých
karbidů.
Další
významnou
součástí
výrobní
činnosti
tohoto
závodu
byla
úprava
žilného
křemene
pro
výrobu
výbojkových
trubic
podniku
Tesla
Holešovice.
V
80.
letech
došlo
k
propojení
všech
podzemních
komplexů
a
k
vyražení
velkoprofilové
Úvodní
úpadnice.
V
letech
1990–1993
se
v
revíru
Zlaté
Hory
–
západ
těžily
polymetalické
rudy
se
zlatem,
poté
byla
těžba
na
zlatohorsku
ukončena.
V
podzemí
jsou
dochovány
části
ručně
sekaných
chodeb
a
komínů
z
nejstarších
období,
těžební
komory
se
zbytky
těžebního
zařízení
z
18.
století
(původní
vodotěžní
zařízení
ze
dřeva,
dřevěné
potrubí
a
žlaby).
Část
zařízení
bylo
převezeno
do
muzea
v
Bruntálu.
Mezi
zajímavosti
podzemí
patří
modrá
barva
na
stěnách,
kterou
vytváří
je
alofán,
neboli
sirníky
mědi,
bílý
povlak
jsou
sirníky
zinku.
Nachází
se
zde
i
podzemní
jezírko,
které
vzniklo
odkapáváním
vody
na
zem
několik
desítek
let.
V
roce
2015
byla
Poštovní
štola
poprvé
otevřena
veřejnosti
a
o
3
roky
později
byla
návštěvníkům
představena
replika
dřevěného
zařízení,
které
čerpalo
z
dolu
vodu.
Postavili
ji
odborníci
podle
mapy
z
roku
1770
a
zajímavostí
je,
že
je
plně
funkční.
Svůj
název
štola
získala
díky
tomu,
že
se
zde
podle
pověsti
propadl
poštovní
kočár.